Co s nebezpečným odpadem

Co s nebezpečným odpadem

Obecně se posouzení škodlivosti či nebezpečnosti odpadu provádí na základě tzv. „Seznamu nebezpečných vlastností odpadů“, který je součástí zákona o odpadech (č. 185/2001 Sb.). Tyto vlastnosti jsou:

  1. výbušnost
  2. hořlavost
  3. oxidační schopnost
  4. tepelná nestálost organických peroxidů
  5. schopnost odpadů uvolňovat při styku se vzduchem nebo vodou jedovaté plyny
  6. ekotoxicita
  7. následná nebezpečnost
  8. akutní toxicita
  9. pozdní účinek
  10. žíravost
  11. infekčnost
  12. radioaktivita

Ze zákona o chemických látkách vyplývá, že výrobky určené k prodeji spotřebiteli, které obsahují nebezpečné látky nebo přípravky, které jsou toxické, zdraví škodlivé, extrémně nebo vysoce hořlavé, musí být jasně a čitelně označené (některé dokonce i hmatatelně pro nevidomé). Musí na nich být uvedeno v češtině, jakou nebezpečnou chemickou látku obsahují. Obal musí povinně nést jméno, sídlo a telefon firmy či osoby, která je za tento výrobek zodpovědná – tedy výrobce, dovozce či distributora, jenž takový výrobek na trh uvádí. Obal musí mít navíc uzávěr odolný proti otevření dětmi. Obaly by měly být opatřené výstražnými symboly a standardními pokyny pro bezpečné zacházení či standardními větami označujícími rizikovost obsahu (H věty a P věty).

Tyto výrobky podle zmíněného zákona nesmí vypadat jako potraviny, pitná voda, krmivo, léčivo nebo kosmetický přípravek, ani nesmí připomínat hračky, aby nedošlo k uvedení spotřebitele v omyl.

Jak poznat nebezpečný odpad?

Na většině výrobků (nebo na jejich obalech) je v současné době uvedeno, jakým způsobem má být s výrobkem potom, co se stane odpadem, nakládáno. Další možností, jak zjistit nakládání s odpadem, jsou informace přímo od výrobce, potažmo prodejce (manuál či návod k použití ledničky, informační letáčky, nabídka prodejce odvézt např. starou pračku při koupi nové), vodítkem mohou být také symboly nebezpečnosti uvedené na obale.


circle


Každá obec je povinna určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, který produkují, a zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu (např. zbytky barev a spotřební chemie, zářivky). Zpravidla je to formou sběrných dvorů či mobilních svozů nebezpečného odpadu.

To, zda se jedná o nebezpečný odpad, může laik určit pomocí zdravého rozumu a výše zmíněných nebezpečných vlastností odpadů. Prázdný sprej od šlehačky není nebezpečný odpad, protože neobsahuje žádné zbytky nebezpečných látek. Prázdný sprej například od autolaku už by měl skončit ve sběrném dvoře, protože obsahuje zbytky barev, které budou hořlavé.

Nejběžnější nebezpečné odpady z domácností

 – barvy a plechovky od barev
 – laky, glazury a ředidla
 – motorové a jiné technické oleje
 – staré  a nepoužitelné léky
 – baterie a akumulátory, včetně autobaterií
 – postřiky, pesticidy, insekticidy a jiné prostředky k hubení škůdců
 – desinfekční prostředky a žíraviny ( kyseliny, zásady)
 – fotochemikálie
 – veškeré nalezené směsi neznámého složení a obsahu